Hrozí nám v budoucnu nedostatek elektřiny?

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.

Není pochyb o tom, že dnes jsme v podstatě cele závislí na elektřině. Ta pohání naprostou většinu věcí, které používáme denně a bez kterých se zkrátka neobejdeme. Problém je však v tom, že zdroje, které k výrobě elektřiny používáme, nejsou ani zdaleka nevyčerpatelné. Nejčastěji používaná paliva, černé a hnědé uhlí, dojdou kompletně v horizontu přibližně 50 let. Není tedy těžké si představit, jaké problémy to může způsobit.

Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda nám hrozí nedostatek elektřiny, zvláště když vezmeme v úvahu její stále rostoucí spotřebu a také poněkud napjatou politickou situaci. Tato hrozba je totiž mnohem reálnější, než by se mohlo zdát. Proto není divu, že se proti ní vlády snaží něco dělat. To ovšem není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

V podstatě jedinou možností, kterou máme, je přejít na jiné zdroje energie, kterých bude dostatek. Ale na jaké? Ano, značně se investuje do obnovitelných zdrojů, jako je energie solární, větrná či vodní, problém je ovšem v tom, že tyto nelze použít ani zdaleka všude, a navíc jsou značně nespolehlivé, zvláště když vezmeme v úvahu i probíhající globální změny klimatu.

Další variantou je Uran, avšak ten valná část veřejnosti odmítá, především kvůli obavám z havárií, jako byla ta v Černobylu, na Třímílovém ostrově či ve Fukušimě. To, že pravděpodobnost něčeho takového je jen velmi malá, zvláště vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují bezpečnostní opatření a zlepšují varovné systémy, pro ně není dostatečným ujištěním. O problémech s ukládáním vyhořelého paliva nemluvě.

Nezdá se tedy, že by kterákoliv z variant byla dokonalá. Avšak jak nám dochází uhlí, bude nutné se pro nějakou rozhodnout a investovat do ní dřív, než bude pozdě. Většina vlád se zatím rozhoduje pro obnovitelné zdroje. Zda budou tyto ale skutečně dostatečné, ukáže až čas.