Jsem introvert

Jsem introvert

Taky se vám někdy stává, že si myslíte, že jste v jiné nebo špatné společnosti? To mě ano. Protože já jsem hodně uzavřený člověk. Jsem taková, že raději sedím někde v koutě a nerada někde vyčnívám z davu. Jsem taková tichá a raději se s nikým ani nebavím. Vůbec nemám takový ten smysl konverzovat s lidmi. Asi se hodně stydím. Proto, když někam musím jít nutně do společnosti, tak už mám z toho hrůzu předem. Potím se a tluče mi hodně srdce. Nevím, po kom to mám. Protože kdybych se koukla takhle v rodině, tak hlavně otec je velmi společenský. Otec je až tak moc společenský, že opravdu trpěl, když nemohl jít někam do skvělé společnosti.

I samota je prima.

Můj otec byl taky takový extrovert, taky šašek, že opravdu každého dokázal pobavit a taky rozesmát. Proto taky byl otec v každé společnosti velmi oblíbený. Moje maminka na tom byla taky podobně. Maminka byla taková vášnivá a elegantní žena. Vždycky si držela své dekorum. Moc ráda taky konverzovala s lidmi a ráda chodila s otcem do společnosti.

Už mám přítele.

Máma s otcem měli rádi kina a divadla, kde je hodně velká společnost. Takže nevím, po kom jsem zdědila to, že se stydím chodit do společnosti a jsem uzavřený člověk. Nicméně ale když to tak vezmu, tak každý člověk je úplně jiný. Prostě jsem se nevyvedla. Anebo ano? Myslíte si, že být zavřený je nějaká chyba? Myslím si, že asi není, ale je to takové velmi nepraktické, protože dokonce se stydím chodit i na diskotéky. Vždycky si myslím, že ve společnosti na mě všichni koukají a smějí se mi. Možná mám nějakou psychickou poruchu a měla bych asi vyhledat nějakého psychologa. Zjistila jsem, že vyhledat psychologa v dnešní době je docela velmi časté a že asi každý pátý člověk chodí k psychologovi. Že by to bylo v dnešní společnosti moderní chodit k psychologovi? Nevím, ale někde jsem již něco podobného četla.